Baudyš Eduard

* 13.3.1886 Hořice (okr. Jičín) – † 26.3.1968 Brno

Zaměření:

fytopatolog, botanik, mykolog

Profesní kariéra:

profesor fytopatologie na Vysoké škole zemědělské v Brně

Bibliografie:

BIBLIODAT.CZ

Aka:

Prof. Dr. Ing. Eduard Baudyš

Životopis:

Eduard Baudyš patří mezi zakladatele československé fytopatologie. Jeho význam spočívá nejen ve vědeckém výzkumu, ale také v budování odborných institucí, ve výchově nové generace odborníků a v propojení vědy s praktickými potřebami zemědělství. Charakteristickým rysem jeho práce bylo spojení hlubokých botanických znalostí, systematického terénního výzkumu a praktické aplikace výsledků ve prospěch zemědělské praxe.

Eduard Baudyš se narodil 13. března 1886 na samotě u Panského mlýna v Hořicích v Podkrkonoší. Zemřel 26. března 1968 v Brně.

Pocházel ze skromných poměrů; jeho otec byl původně koželužským dělníkem, později působil jako hostinský. Středoškolské vzdělání získal na reálce v Jičíně, kde se již během studií začal intenzivně zajímat o přírodní vědy. K tomuto oboru jej výrazně přivedl především učitel PhMr. E. Winter, který jej systematicky uváděl do studia botanických a přírodovědných disciplín. Po maturitě nastoupil na Vysoké učení technické v Praze, kde studoval na zemědělském odboru. Současně navštěvoval jako mimořádný posluchač přednášky z přírodopisu a chemie na Karlově univerzitě. Druhou státní zkoušku složil roku 1910. Roku 1912 získal titul doktora technických věd na základě práce o přezimování rzi výtrusy letními v Čechách. Disertaci vypracoval pod vedením prof. Dr. Ladislava Čelakovského. Během života podnikl řadu studijních cest po Evropě – navštívil například Jugoslávii, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Polsko, Německo, Nizozemsko, Belgii, Francii a Itálii. Největší pozornost však věnoval terénnímu výzkumu na území Československa, zejména na Moravě a ve Slezsku.

Již během studií působil Baudyš jako soukromý asistent u prof. Dr. A. Štolce (1907–1908). Od roku 1908 pracoval jako asistent botaniky u prof. Dr. Ladislava Čelakovského nejprve provizorně, od roku 1910 již jako definitivní asistent. V letech 1913–1914 byl odborným úředníkem tabákové režie v Sarajevu, kde současně spolupracoval se Zemským muzeem v Sarajevu a podílel se na budování jeho sbírek. Od roku 1915 se vrátil na Vysokou školu technickou v Praze jako asistent botaniky (s přerušením během vojenské služby). Roku 1917 získal docenturu pro obor fytopatologie, která byla roku 1924 přenesena na Vysokou školu technickou v Brně. V roce 1919 byl jmenován přednostou fytopatologické sekce Zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně, kde působil až do roku 1946. Při tomto ústavu byl také zřízen Ústav pro praktickou ochranu ptactva, jehož se stal ředitelem. Na Vysoké škole zemědělské v Brně byl roku 1923 jmenován docentem a současně přednášel některé předměty i na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Během druhé světové války byl roku 1942 jako přednosta sekce předčasně penzionován. Po válce, roku 1946, se stal řádným profesorem fytopatologie na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde vedl Ústav hospodářské fytopatologie a katedru použité entomologie a hospodářské fytopatologie.

Baudyš byl členem řady vědeckých společností, mimo jiné Československé botanické společnosti, Entomologické společnosti, Přírodovědeckého klubu v Praze a Brně, Moravské přírodovědecké společnosti v Brně, Zoologicko-botanické společnosti ve Vídni a byl také doživotním členem Linnéovy společnosti v Lyonu.

Vědecké zájmy prof. Baudyše se soustředily především na fytopatologii, mykologii a zoocecidiologii (studium hálkovitých útvarů na rostlinách způsobených živočišnými organismy). V počátcích své vědecké dráhy se věnoval zejména mykologii, především studiu parazitických hub. Publikoval více než 60 mykologických prací, z nichž některé se zabývaly i vyššími houbami a jejich praktickým významem. Současně se věnoval také floristice, z níž publikoval přibližně 30 studií. Hlavní oblastí jeho vědecké činnosti se však stala zoocecidiologie. Již od studentských let systematicky shromažďoval materiál z tohoto oboru a vytvořil sbírku čítající přibližně 30 000 položek. Jeho práce přinášely především topografické přehledy rozšíření zoocecidí na kulturních i planě rostoucích rostlinách. Ve svých studiích sledoval především hostitelské rostliny, jejich variety a křížence a jejich náchylnost k napadení hálkotvornými organismy. Zvláštní pozornost věnoval například komplexní skupině vrb, na nichž se vyskytuje velké množství různých hálkotvorných druhů. Publikoval přibližně 60 prací z oblasti zoocecidiologie, které se týkaly nejen území Československa, ale i Jugoslávie, Rumunska, Belgie, Nizozemska, Francie, Německa či Afriky. Jeho výzkum vytvořil rozsáhlý materiál pro další studium této disciplíny. Vedle základního výzkumu publikoval také téměř 300 prací z oblasti praktické fytopatologie, věnovaných chorobám a škůdcům kulturních rostlin, ochraně rostlin, výživě rostlin a agrotechnickým opatřením.

Prof. Baudyš významně přispěl k organizaci rostlinolékařské služby v Československu. Podnítil například vznik sítě fytopatologických zpravodajů v jednotlivých obcích a zřizování stanic pro moření osiva a postřikových stanic.

Jako vysokoškolský pedagog napsal na přelomu 20. a 30. let 20. století rozsáhlou třídílnou učebnici „Hospodářská fytopathologie“, která se stala základní vysokoškolskou učebnicí tohoto oboru v Československu a po více než čtvrt století sloužila studentům i odborné praxi. V letech 1959–1962 pak vyšla jeho několikadílná obsáhlá učebnice „Zemědělská fytopatologie“, která poskytla na několik desetiletí základní poznatky z naší a světové fytopatologie pro studenty vysokých škol a odbornou veřejnost. Velmi rozsáhlá byla také jeho popularizační a poradenská činnost. Publikoval více než 1 500 článků v odborných i popularizačních časopisech a přednesl přes 1 000 přednášek, zejména pro zemědělce a zahradníky na venkově. Zvláštní pozornost věnoval Slezsku a Ostravsku, kde dlouhodobě prováděl botanické a fytopatologické průzkumy. Výsledkem této práce byla mimo jiné studie „Zoocecidie z oblasti Slezska a přilehlých částí Moravy“, vydaná Slezským studijním ústavem v Opavě.

Oblast působení:

Morava, Slezsko

Herbáře:

PR, PRC, BRNM

Datace sběrů:

1901–1966?

Portréty:

Přírodovědecký sborník Ostravského kraje 17 (1956)

Zdroje:

Špaček J. (1956): Prof. Dr Eduard Baudyš sedmdesátníkem. – Přírodovědecký sborník Ostravského kraje 17: 1–20.

Kredit:

portrét (archiv P. Kocián)

Zpracoval:

Petr Kocián, 17.10.2022; aktualizace 13.3.2026